pátek 3. ledna 2014

Krvavá horečka [RC RECENZE]

|V tu chvíli jsem to nevěděla|
Autor: Karen Marie Moning
Série: Horečka
Díl: 2
Počet stran: 359
Překlad: Jan Sládek
Nakladatelství: JOTA, říjen 2012
Originál: Bloodfever
Doba čtení: 4 dny, leden 2014, v čj



MacKayla Laneová je rozhodnuta pomstít smrt své sestry Aliny i za cenu vlastního života, který se během pár týdnů stal více než cenným. A hned pro několik osob! Jericho Barrons je jednou z nich. Zachránil Mac už několikrát před smrtí, ale nebylo v tom nic osobního. Potřebuje ji k nalezení Sinsar Dubh, která v sobě nese černou magii, jenž má moc vládnout nad světem. Tato kniha pochází od Dananů, které Mac dokáže vycítit. To znamená, že může nalézt i  onu nesmírně cennou knihu, za kterou by neváhalo zaplatit nesmyslně vysoké částky obrovské množství bytostí - ať už lidských, či nesmrtelných.


"Jste spokojená?"
"Bolelo to?"
"Ne"
"Můžu to zkusit znovu?"
"Raději si pořiďte boxovací pytel."

Krvavá horečka je druhým dílem velice napínavé mystické série s nádechem erotiky. Když jsem četla první díl, tak jsem z něj nebyla zrovna dvakrát nadšená, protože jsem od Temné horečky čekala mnohem víc. To je důvod, proč jsem strašně ráda, že mě další pokračování dokázalo nadchnout a naplnit rozporuplnými pocity. Autorka si mne svou dobře odvedenou prací  znovu získala zpět a doufám, že mě v budoucnu nezklame.

Jakmile jsem začala číst, tak jsem měla takový zvláštní pocit, že se mi příběh bude zamlouvat mnohem více, než u předchozího dílu. Měla jsem pravdu. Už to nebylo žádné lehounké představování s postavami, jen pořádná dávka adrenalinu. Mac prošla v průběhu děje změnou, která se mi jeví velice rozumná a zároveň příjemná. Už mi uvnitř nepřipadala tak moc růžová jako panenka Barbie. Naopak Barrons je pořád stejný a jen v těch nejhorších možných okamžicích se zdá být někým jiným. Jako nepřítele bych se ho určitě bála, ale jako přítele bych si ho velice oblíbila. Je tu ještě V'lane, u kterého bych si poznamenala jednu věc. Proč jsi tak záhadně sexy?

Kniha má své klady a  také zápory, a protože nechci být hned ze začátku zlá, začnu klady. Jak už jsem se zmínila výše, tak je toto pokračování opravdu mnohem lépe napsáno. Už zde není tolikrát použit autorčin styl "dozvěděla jsem se pravdu později", který dokáže hodně naspoilerovat budoucnost a zkazit okamžik překvapení. 

Další na seznamu dobra jsou napínavé scény, kdy jsem nemohla přestat číst, protože jsem měla pocit, že mi písmenka mezitím utečou. V takovou chvíli mi nezbývalo nic jiného, než jen zadržovat dech. Našla jsem zde i vtipné rozhovory, které mám velmi ráda, protože se u nich mohu usmívat od samého srdce. A poslední věcí je u mě identita Barronse. Hrozně moc chci vědět, kdo je - čím je -, protože pokaždé, když už si myslím, že to vím, jsem na špatné stopě.


"Ticho," sykla na mě. "Chceš nás obě zabít?"

A teď přejdu k té méně příjemné části. Záporů u mě není mnoho, ale za to jsou docela důležité (alespoň pro mou osobu). Když jsem byla zabraná do čtení, tak jsem narazila na některé okamžiky, kdy jsem si myslela, že radši půjdu háčkovat ponožky. Prostě naprostá katastrofa. Nevěděla jsem, kam s očima. Nebavila jsem se. Takové stavy patří i ke skvělým knížkám, ale je tu ještě jedna věc, která mi dokáže pořádně podráždit nervy. Jak může být jeden či dva odstavce přes celou stránku? To nepochopím. Strašně se v tom textu ztrácím a není to zrovna hezké. Je to opravdu škoda, protože v tu chvíli je děj třeba i pěkně napínavý.

Na závěr bych chtěla zmínit jednu věc. Věřím v to, že další díl bude ještě lepší než tento, protože když jsem dočítala poslední stránky příběhu, tak jsem nestačila dělat nic jiného, než jen zírat s otevřenou pusou. Autorka určitě vytřela zrak více lidem než-li mně, a proto je dobré míti druhý díl po ruce. Dávám Krvavé horečce čtyři hvězdičky, i když to mohlo být ještě o kousíček lepší.

Tímto bych chtěla moc poděkovat nakladatelství JOTA za poskytnutí reading copy. 

Žádné komentáře:

Okomentovat